přidej článek :: registrace :: administrace :: webmail :: nápověda :: kalendář


úvahy a zamyšlení­

zamyšlení nad životem, ženami a pivem..



Sel drevo na trojuhelnik, chodil dokola a kroutil sem a tam. Kdyz prisel na televizi, uvidel psa, jak zere slona, kopl slona, aby toho psa nechal na pokoji, ale zirafa rekla, ze si muze delat piknik kde chce. Nechal tedy obe rostliny, aby se navzajem uleteli a sel na barevny usi. Cestou nepotkal vsechny, ale ctyri. Chteli mu dat najist, ale on uz mel ten bezinkovej svetr na sobe. Pak si koupaci cepici utrel ruce a cekal dal. Misto toho, aby ho tam nechali, vzali ho za. Kdyz zjistil, ze ma zacuchany prsty a hlad, vzal kolo a ukousl mu dno. Jak zvykal ty strepy, rozrizl si o ne palec u nohy. To byl ale fakt dobry napad, vzit si sebou rukavice, nasadil si je tedy a zacal pit dal. Bylo v tom ale tolik bublinek, ze si musel vzit plny kapsy. To v ty televizi nepsali, ze vzit auto za loket je modry, ale to je vlastne celkem logicky, protoze kdyby bylo horky, tak by vcera prodal zub, takhle se musel spokojit jen se studenou. Jeste ze je takovy teplo, konecne si muze zazpivat ten zlutej rohlik, co o nem cet v krabici od vody. Uz, uz chtel tedy zacit tancovat, ale sotva si sedl, priletel mravenec a pise:”To mas stesti, ze okolo, bejt to zitra, tak netopyr taky!” Tak strasne se lekl, az se za bricho popadal a uvedomil si, ze tu skace pres svihadlo uz dve a pul okurky. Posbiral tedy vsechny knofliky a zasazel je do radku do dobre udusane peny. Rozloucil se s kaprem:” Tak ahoj vcera.” A odskakal po rukach do stredne vysoke studny.


vetasmrt.JPG


ježíšek


cukroví pod vánočním stromečkemtak se nám ty vánoce pomalu, ale jistě blíží, ženy nám doma blázní s úklidem,s cukrovím,  s nákupy dárků, štvou se nám sem a tam do zemdlení a nedají si pokoj a nedají…to my mužové to máme o vánocích tak nějak lepší v tom smyslu, že nás to běsnění tak netýrá, spíše vychutnáváme tu pohodičku, popíjíme vínko, pivínko a kořaličky mocné a sladké, sedíme po krčmách a usmíváme se na celé kolo, z jakousi fixní ideou, že o vánocích se to sluší… co se týká předvánočních úklidů, když nás ženy začnou terorizovat s kýblema a hadrama a hadříkama, já říkám podle své vypozorované teorie, že každý máme určitou hranici vnímání nepořádku, přičemž my mužští ji máme oproti  ženám, nějak níže, zatímco já ještě v pohodě sedím a vychutnávám krásy okamžiku, mé ženě už dávno svítí kontrolka nepořádku a nutí ji pobíhat a utírat prach a uklízet a leštit, ale kdybychom to posunuli a já bych nějakým řízením osudu někde seděl z nějakým bezdomovcem, kontrolka nepořádku by se mi mohla zbláznit, zatímco on by si v klidu hověl, protože má kontrolku až někde na bodu nuly, není li již hluboko pod ní, je to zkrátka složením dušičky nějak určený a tak podle toho jedem…takový nebeský naprogramování. Jinak u nás se také stále peče a vyrábí cukrovíčko a já ačkoliv nejsem už delší dobu na sladké, miluji ze všeho nejvíce vanilkové rohlíčky… pěkný velký hrnek neslazeného černého čaje, aby se to v ústech vyrovnalo a pěkně vzít rohlíček, rozchroupat… mě napadá zítra musím k zubaři, abych prokristapána na to nezapoměl, chodím k dobrému a tak jsou objednací doby dlouhé. Od mládí, kdy jsem návštěvy zubaře babsky odkládal, ale na pozdějším stavu chrupu se poučil, že to není dobré, zrovna tak jako hodný zubař nebo zubařka, tak  chodím pravidelně a jsem doslova rád, že mi něco našli, že mě neodbyli, vychutnávám si masochisticky tu bolest a pak kráčím z ordinace z pocitem hladového lva, klapu zubama a nejradši bych něco zakousl a roztrhal na kusy, ovšem jen do momentu, kdy si představím tu lapálii až mi jednou jako dědečkovi budou dělat klapáčky, vychladnu a jsem na svý chatrný zoubky zase opatrnej… takže opatrně s cukrovím, cukr v pevné formě škodí chrupu, na rozdíl od toho tekutého ve zlatých mocích, máje na mysli ty na začátku procesu… ne ty zlatavé procesy na opačné straně a tam když lékaře necháme cukr objeviti, zle je!

ale nepropadejme panice a vrhněme se s klidem anglických džentlmenů do toho předvánočního mumraje,  přejme si u toho svého pomyslného stromečku v sobě, nějaký krásný okatý dáreček s pěknou hebkou pussynkou a přání všeho nejlepšího k vánocům a novému roku  posílá Jára.

vánoční cukroví chutná nejen v hospůdce...


Ahojda mego, tady ta má omluvenka jest:

járovo zasnění nad ženami a pivem..Omlouvám se za odmlku, byla zaviněna mým pracovním zaneprázdněním a… a to čestně přiznávám jako chlap, ženami… ach ty ženy…člověk se neubrání pokušení, když nějakou potká v životě a naváže s ní kontakt a z představou, krásnou živou představou… byť by se přesvědčoval v duchu, že je to jen Fata morgána, jen chiméra,že žena je jen stejný zvířecí tvor jako muž, že žena je jen žena ale dobré cigáro, to je přeci pokouřeníčko…nic platno holenku… uvidíš jí… promluvíš s ní… napíšeš jí… a kdesi u srdíčka tě to tak pěkně pohodově hřeje, hned se Ti zas vybaví ta hebká pokožka…která je ještě hebčí v těch tajuplných místech, která se skrývají mezi jejími vlnícími se boky… a ty její ručky…její ručky… no a zase jsi ztracen, předsevzetí nepředsevzetí, když ona vykouzlí úsměv královny na rtech, který Tě tak nádherně přesvědčí o Tvých kvalitách rytíře… ólééé, jdeš do toho, ať to stojí co to stojí, když už to pak stojí, nebo by jednou mohlo stát, ale zase tak jako straníci mají Stranu, tak my, gembleři ženské přízně, máme rodinu a ta by měla být svatá. No ale zaklapnou za námi dveře, vyjdeme na chodník a první která je trošku hezká a pohupuje prdelinkou, už přitahuje naše oči. Jak říkáme z jedním přítelem v žertu- ,,Já už se Ti tak těším až budu starej dědek … kolem mě budou chodit krásný polonahý ženský a já konečně budu mít klid a budu moct myslet na něco pořádnýho…" jenže já spíš budu takový ten vilný staroch, co nenechá projít ani jedinnou a ještě z rakve budu farářce a okolo stojícím plačkám koukat pod sukně… no tak to je taková má decentní omluva za odmlku, ale já věřím že v tom nejedu sám, co věřím! já to vím! a když už jsme v hospůdce, pošimrejme trochu fantazii…. Si to představujte… Je léto, krásně teplo, slunce pere a my si sedíme v hospúdce na terase, nad hlavami krásný široký slunečník naší oblíbené značky a ta značka na stole před námi, bohatá a hustá pěna, rosa stéká po sklenici… a jak si tak lebedíme už u druhé nebo třetí sklenice, fouká velmi příjemný osvěžující vítr od vody a náhle se v našich zorných polích objeví krásná, nádherně stavěná kráska, jde kolem v lehkých letních šatech barvy tropických květů, pružným a elegantním krokem šelmy… ten větřík, nezbeda, lehce zavane a nadzdvihne na desetinu vteřiny ty lehounké šatičky, blikne na nás zářivé světílko jejího pradélka… díváme se jen očima a nehnutě dál v klidu sedíme a když nám ta kóča zmizí z dohledu, podíváme se na sebe a já řeknu s úsměvem a hlasem znalce- ,, Ta byla! co?" souhlasně pokyvujem hlavami, necháváme ten zážitek v sobě doznít a pak uchopíme sklenice, přiťukneme si a z hluboka, mocnými doušky pijeme ten lahodný nápoj a splachujeme jím ten nádherný pocit nenaplněné touhy, až docela zmizí, položíme sklenici na stůl, labužnicky otřem ústa a další kráska může opět přijít, třeba kouzelná třicítka v osobě paní vrchní… ,, ještě dvě pánové ?"

To jsem se krásně zasnil a ještě vlastně i něco napsal, takže jsem zabil dvě mouchy jednou ranou, ne však ten pocit žádosti po nějaké sukénce a hebkém vlásku a tak se o své denní pocity rád podělím i s ostatními čtenáři a zasílám tento mailík jako otevřený a zdravím tímto všechny příznivce hospůdky, žen a pivního moku, ahojda Jára.