jsme čtyři studenti a bydlíme na bytě v centru města. byt je pěkný a prostorný. všichni jsme prváci a poznáváme svoje nové útočiště. občas si zahrajeme nějakou tu společenskou hru - člověče nezlob se, či člověče napij se. jelikož tři z nás studujeme stejnou fakultu, společně vypracováváme domácí úlohy. třikrát do týdne vyrazíme spolu do nedaleké hospůdky na pár točených piveček. všichni se skvěle známe, vždy je o čem si povídat. karel je z bystřice, lída z prahy, já z hradce a janka z bratislavy. je opravdový zázrak, že si všichni rozumíme a máme tolik společného.
druhý rok si karel z peněz za prázdninovou koupil brigádu notebook. nějak se s ním není o čem bavit. pořád u toho sedí a něco si ťuká. ani nás k tomu nepustí. chodíme spolu na pivečko ve třech a pomlouváme svorně karla, jak se změnil. společenské hry již moc nehrajeme, protože pocit, že nejsme kompletní, převládá nad náladou něco si zahrát. konverzace u pivečka je však stále veselá a i domácí úkoly svědomitě plníme - jednou já, jednou janka či lída.
třetí rok. zbyl jsem sám, co nemá počítač. na privátě se se mnou nikdo nebaví, jen slyším pořád ťukání kláves a něco o jakém si ajsíkjů. když kdosi promluví, otočím se. má na hlavě sluchátka s mikrofonem, vypadá jak marťan a na obrazovce čučí logo skype.
vysvobození, i já konečně mám svůj notebook. hurá ! rodiče mi z peněz na pojistku pořídili tu skvělou mašinku. užívám si všech výhod rychlého internetu, stahuju hudbu, pařím gamesky a můj kontakt list na icq se pěkně plní. na pivo ze spolubydlících již nikdo nechodí. zapomněl jsem, kdy má janka narozeniny. lída se chce odstěhovat za svým novým přítelem a karel má neustále špatnou náladu.
ještěže se blíží bakalářky a já už konečně vypadnu z toho anonymního velkého města, kde si nikdo s nikým nepovídá !
(c) mego