nejvyšší soud, rozsudek: sp. zn. 3 Tz 317/2001

Příčinná souvislost by se přerušila jen tehdy, kdyby nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která způsobila následek bez ohledu na jednání pachatele (srov. č. 37/1975 Sb. rozh. tr.). Tak by tomu bylo tehdy, pokud by nedošlo k bezprostřednímu pokračování nehodového děje spočívajícím v opožděné reakci spoluobviněného F. B. na brzdění a zastavení před ním jedoucího vozidla Mitsubishi Pajero, jako tomu bylo v posuzovaném případě, ale naopak k přerušení řetězu příčin např. tím, že by řidič vozidla Mitsubishi Pajero J. Š. zůstal stát na vozovce po zastavení i nadále, a to třeba z důvodu, aby se z prožité události vzpamatoval a uklidnil se, aby se najedl anebo aby si očistil okna a zpětná zrcátka před další jízdou apod., a k neadekvátní reakci řidiče autobusu F. B. a nárazu do stojícího vozidla by proto došlo až s delším časovým odstupem. O takovou situaci však v posuzovaném případě nešlo, což vyplývá nejen z provedeného dokazování, zejména z výpovědi svědkyně A. V., která celou situaci za jízdy sledovala a byla nakonec poškozenou (č. l. 112 až 113 spisu), a z propočtů znalce Ing. M. L. včetně připojeného diagramu zobrazení předků pohybu vozidel (č. l. 76 až 89 spisu), ale i z výpovědi samotného obviněného M. R., který bezprostředně po svém zařazení a projetí obou protijedoucích vozidel (Mitsubishi Pajero a autobusu Karosa) v době, kdy začal uskutečňovat svůj úmysl předjet nákladní automobil LIAZ, za který se tzv. myškou zařadil, uslyšel ránu a ve zpětném zrcátku uviděl kouř prachu, a proto zastavil své vozidlo asi ve vzdálenosti 200 metrů od nehody (č. l. 95; srov. i fotodokumentaci připojenou k protokolu o nehodě na č. l. 179 p. v. a 180).

poznámka - při dopravní nehodě nikdo nezemřel.