vážení, je mi ctí se s vámi tímto podělit o své zážitky nabyté na vynikající akci interNETové hospůdky – exkurzi ve starobrnu, která byla zatím tím nejlepším, co početnou komunitu štamgastů potkalo. článek jsem nucen psát levou rukou, jelikož nedopatřením skončila má pravá ruka obandážovaná a bolí, potvora, bolí..

s obchodním sládkem, panem kandrnálem jsme byli dohodnuti sejít se ve 14.30 před hlavním vchodem do areálu. všech 12 účastníků již dychtivě očekávalo výklad, jak že se ten skvělý mok vaří. pod taktovkou skvělého průvodce šlo o vynikající koncert pro naše uši. pan kandrnál pracuje v pivovaru od svých 14ti let a je starobrňákem tělem i duší.

náše poznávací stezka započala ve varně, kde dochází k zázraku zrození piva jako takového. jedná se o obrovské kádě, kde probíhá kvasný proces. štamgasti nadšeně sledovali projev průvodce a budu rád, když přidají v komentářích zážitky a informace, které jsem opomenul.

na zdech po celém starobrnu visí plakety s mnohými oceněními, které toto pivo na světových a českých soutěžích dostalo. veškeré prostory jsou doslova nabyté nejnovějšími technologiemi a celý areál je protkán kilometry trubek, které by jistě kdekdo rád zakončoval u sebe doma pivo se neustále sleduje pomocí nesčetných indikátorů.

v brně se vyrábí mimo piva starobrno ještě lahvový hostan a lahvový i sudový zlatý bažant. aby brno mohlo tato piva vyrábět, muselo složit několik zkoušek těch nejzkušenějších degustátorů. naposedmé, kdy již nikdo nepoznal rozdíl, bylo odklepnuto.

prohlédněte si naše fotečky z akce. snad se mi podařilo vybrat reprezentativní vzorek. můžete se stát svědky jak plnění sudů a lahví, tak i naší závěrečné degustace ve vzorové hospodě starobrno, kde jsou ty nejčistší trubky a kde pivo čepuje ten nejzkušenější vrchní s láskou pro své hosty.

-== MEGOVY FOTKY ZE STAROBRNA NAJDETE ZDE ==-

velké rozlišení hromadných foteček : starobrno 01 + starobrno 02

na výzvu zaslat mi své fotky z exkurze zareagoval rovněž i radek, který byl v pivovaru 11. dubna. jeho fotečky můžete skouknout tady.

následuje RAINFALLOVA REPORTÁŽ :

Celá grupa štamgastov ma už čakala s pivom na stole, podľa dohody.
Posilnený chladeným Starobrnkom sme sa presunuli k neďalekému pivovaru, kde nás
už vítal pán Kandrnál spolu s ochrannými brílami, ktoré sme nafasovali.
Najprv nám predstavil varné pivní kade, kde sa celý proces výroby ešte len
začína. Celkovo som ich narátal osem. A keďže vonku bolo 20°, tam vo varovni
mohlo byť tak 35°. Napoly spotený, prechádzáme areálom plný očakávaní. Chodbou
ku kvasinkárni nás ovieva príjemný chladný vzduch. Táto časť komplexu je plne
klimatizovaná, aby sa špeciálne vyšlachtenej odrode ľahšie reprodukovalo.
Neviem si ale predstaviť akoby v 2°teplote šukali ľudia..
Miestnosť bola plná oceľovo-antikorových kotlov, oplechovaných potrubí a
kadejakých ventilov. Tu proces výroby postupuje k finálnej fázi.
Nakoniec sa pivo ešte ovzdušňovalo v plne automatizovanej komore s tromi
kompreso-kotlami. Práca zamestnanca, ktorý obsluhoval program výroby a riadenia
sediaci pred tromi 20" LCD sa mi vskutku pozdávala. Všetko mal tak ako na dlani.
Záver je venovaný plneniu, či už do fliaš alebo 30/50 litrových sudov.
Celý komplex si potrpí na čistotu a bezpečnosť. Pri exporte 600 000 litrov
ročne, iba v tomto brnenskom tak Starobrno konkuruje ostatným, svetovým značkám.
Pre zaujimavosť sa tu vyrába aj Zlatý bažant a Hostan.

JÁROVA VZPOMÍNKOVÁ REPORTÁŽ:

Ahoj mego, foťáček jsem si já pravda nebral, ale nějaké zážitky mě přece jenom v paměti utkvěly a tak než zmizí, zkusím něco písnout…
takže já vlastně byl na této exkurzi jako na první akci z těch mnoha, co hospůdka již pořádala a byl jsem spokojen a v pohodě a to hlavně tím, že všichni kteří tvoříme, jestli to tak můžu říct, kolektiv hospůdky, jsme v ,,pohodě" a tak se to nádherné odpoledne opravdu vydařilo. Já, ač jsem plánoval přijet vláčkem, musel jsem autem, jednak bych musel jet již docela brzy od nás, jednak jsem tam v tom Brněnským Bronxu, jak říkáte, měj nějaké řízení, no a tak jsem se dostavil asi ve dve hodiny na místo srazu a zaujal strategicky výhodnou pozici u bar pultu a typoval, kde asi sedí ostatní štangasti a když už mě to začínalo být jasné, poslal jsem ti mego tu zprávu, poněvádž se přiznám, že jsem byl přepadem náhlou představou z toho slavného štajdlerova filmu, když jsem viděl, že jsem jaksi služebně nejstarší a ta představa byla, že se mi řekne ono pověstné- vrať se do hrobu vole- ale to se v zápětí ukázalo jako bezpředmětné a já na chvíli přisedl a vyrazilo se na exkurzi.
Exkurze probíhala ve skvělé atmosféře, místama už nám tekly doslova sliny po bradě a my jsme měli tu čest, prohlédnout si postup výroby dnešního současného moderního piva. Ano, jistě, dříve se pivo vyrábělo tradičnější metodou, dostávalo se víc do styku s lidským faktorem,od prohrabávání klíčícího ječmene hráběmi a jeho následné odvážení na varnu, vaření, kdy vše v kotlích řídil jen lidským um a cit a dědictví gemerací otců, jenž vařili pivo až někde v hlubinách temného středověku, aby si zlepšili život a ulehčili životní strázně…a že jich tehdy muselo být nepoměrně více… ale dnes, kdy lidí, kteří si mohou dopřát tento lahodný pivní mok, přibilo a to měrou podstatnou, nelze již vystačit se starou technologii a musí chtě nechtě nastoupit strojní výroba, musíme zapomenout na nádhernou charakteristickou vůni, když mladina vychládala v pivovarských štocích…což byla v podstatě taková vana podobná bazénu,  toliko že měla jen dvacet centimetrů hloubky a byla vždy umístěna někde nahoře pod střechou a pivo, respektive jeho základ, se  tam z varny nahoru vyčerpal a pak vlastně už v průběhu procesu stékal dolů samospádem, aby ho čerpadla zbytečně ,,nerozbíjela"… po vychlazení se tedy nechalo stéci o patro níž,na spilku, kde v kvasných bazénech po přidání kvasinek kvasilo, i tady to byl jedinečný zážitek, oproti čisté sterilitě kvasných tanků, představte si deset bazánů pět krát pět krát pět metrů… s temně červeným nátěrem… a v nich kvasící pivo a na jeho povrchu pěna ne nepodobná šlehačce nasříkané na dobré kafe i s tou troškou té nezbytné čokolády nastrouhané na povrchu…kterou skvěle naimitovaly pivovarské kvasinky…a co mě rozesmálo, jako koneckonců mnohá takzvaně bezpečnostní nařízení vydávané bruselskými ouředníky, pozor prý na kysličník uhličitý, což byl nejlepší zážitek ve spilce, když jste se nahnuli přez okraj ,,bazénu" a čichali zálibně tu nádhernou vůni kvasícího piva a náhle vám začali bušit prudce srdce, jako by jste stoupali vzhůru na sam Everest a nebylo to ani tou láskou k zrajícímu pivu, ale bylo to právě tím kysličníkem a bylo to skvělé, prostě to se muselo zažít… o to nás pravda moderní doba obrala, jako o spoustu jiných věcí, které musely nenávratně zmizet spolu se svou lidskou generací v propadlišti dějin…tak to prostě je, lidé žijí ve své době, spotřebují věci jenž jsou jim na tu dobu poskytnuty vývojem, věci s nimi odcházejí, ale zároveň přicházejí noví lidé, nové věci, nové postupy a doba jde dál a my v ní žijeme s vědomím, že právě teď už se rodí v porodnicích noví lidé, pro které jsou chystány věčným zákonem kosmického univerza nové věci, nové postupy, nová doba, ale vraťme se k době našich otců, tedy otců mých a páně sládkových, jenž nás tak krásně tím moderním královstvím piva provázel a ze spilky nám pivo opět samospádem teklo do sklepa, kde dokvášelo a leželo v tancích, aby se z něj stal ten slavný a prosnulý český ležák, jen nemá ve světě obdoby, pravíme jako správní čeští patrioti!   no a pak expediční záležitosti… ano bez těch se nedá bohužel obejít, ač nejlepší by bylo, udělat pivovod… prostě do každé hospody, do každé domácnosti by vedlo potrubí, na něm by byl namontovám pivoměr a platilo by se inkasem…přišel bys domů a natočil si jedno z čepicí… nemusely by se mejt vratné láhve…ale na druhou stranu, když uvážíme, jak někteří hostinští dovedou zprasit i jen těch pár metrů potrubí…co by se dělo z kilometry pivořádu si neumím představit, asi bys musel odpustut půl hekťáku, než by to teklo trochu k pití a proto tříkrát hurá vynálezcům stáčecích linek a než odejdou do důchodu i ze svými linkami aby je nahradilo něco o čem ještě dnes nemáme ani šajnu, jsme jim neskonale vděčni za to, že pro nás tu dobrůtku perou do soudků a do láhví a do plechovek, musím dodat a jsme taktéž vděčni panu Kandrdálovi,sládkovi za jeho perfektní výklad a vynikající hostinskou práci.
no a já jsem vděčen za poté následující příjemný večer ve společnosti štamgastů hospůdky a ač jsem už nemohl pít ostré pivko, musel jsem uznat pravdu páně sládkovu o nejlepším pitu v české republice, protože po šesti pitech já nebyl schopnej asi dvacet kiláčků udržet auto na silnici, tak věrný je to pivní nápoj, že i ten alkohol je tam skvěle imitován…no ale pak jsem to rozchodil a frčel si to stotřicítkou po dálnici dom jak má být…a tak to je má skromná reportáž o exkurzi a měj se mego nádherně užívej jara a já zas někdy přijedu, tvůj vděčný štamgast Jára.